Je italská turistická daň ve výši 25 EUR za noc řešením nadměrné turistiky?

Itálie, jedna z nejznámějších turistických destinací na světě, se opět potýká s dopady nadměrné turistiky. Země proslulá svou bohatou historií, uměním a dechberoucí krajinou je každoročně zahlcena miliony turistů. Italští představitelé nyní v reakci na to zvažují výrazné zvýšení turistických daní a navrhují účtovat v některých hotelových pokojích až 25 eur za noc. Tento krok řeší rostoucí obavy z nadměrného turismu a jeho dopadů na místní komunity, historické památky a celkovou infrastrukturu.

Jaký je nový návrh turistické daně?

Navrhovaná turistická daň je součástí širšího úsilí Itálie zvládnout výzvy, které přináší masová turistika. V současné době již návštěvníci mnoha italských měst platí místní turistickou daň v rozmezí od 1 do 5 EUR za noc v závislosti na městě a typu ubytování. Národní vláda však zvažuje podstatné zvýšení této daně pro hotelové pokoje vyšší kategorie podle nového návrhu.

Navrhované poplatky by byly odstupňované v závislosti na ceně pokoje:

25 EUR za noc za pokoje stojící 750 EUR nebo více

15 € za noc za pokoje v ceně mezi 400 € a 750 €

10 € za noc za pokoje mezi 100 a 400 €

5 € za noc za pokoje do 100 €

Tato daň by byla dodatkem k místním turistickým poplatkům, které již platí ve městech jako Benátky, Řím nebo Florencie.


Foto:  unsplash.com/ale_ranica

Důvodem zvýšení daní je boj s problémem, se kterým se Itálie potýká roky. V centru této debaty byly například Benátky. Město již experimentovalo s různými opatřeními ke kontrole počtu návštěvníků, jako je kontroverzní „příspěvek na přístup“, poplatek, který musí jednodenní výletníci platit ve dnech s nejvyšší turistickou špičkou. Cílem těchto opatření je omezit zátěž, kterou může velký počet návštěvníků vystavit místní infrastruktuře, a snížit ekologické škody na historických památkách.

Navrhovaná turistická daň ve výši 25 EUR za noc v Itálii odráží pokračující boj o zvládnutí dopadů nadměrné turistiky. Daň by sice mohla poskytnout tolik potřebné příjmy pro zachování bohatého italského kulturního dědictví a zlepšení infrastruktury, ale zároveň hrozí, že odradí turisty a poškodí průmysl, který se snaží chránit.

Úspěch takové daně bude v konečném důsledku záviset na tom, jak bude implementována a zda finanční prostředky budou přínosem pro návštěvníky a místní komunity přímo ovlivněné cestovním ruchem. Jak Itálie s tímto návrhem postupuje, musí pečlivě zvážit rovnováhu mezi podporou udržitelného cestovního ruchu a zachováním své přitažlivosti jako jedné z nejlepších světových turistických destinací.